Skutečný příběh: Jak bidet vyřešil trápení, které trvalo roky
Moc nás těší zájem, s jakým čtete naše články. Témata se snažíme mixovat tak, aby byla jak zajímavá, tak praktická. Určitě víte, že na webu Bidety.cz máme i vyjádření a doporučení lékařů. Ale až dosud nám v obsahu chyběly také zkušenosti „běžných lidí“. Máme radost, že tímhle článkem se situace mění. Protože obsahuje i některé velmi osobní detaily, autorovo jméno dohodě uvádíme změněné (Jiří M.). Redakce však autora i jeho skutečné jméno zná a potvrzujeme, že nejde o smyšlený text.
Když použití toaletního papíru bolí už od dětství
Jít na záchod je pro každého člověka velmi intimní záležitost. O těchto věcech se většinou nemluví ani s nejbližšími přáteli, natož pak se známými nebo – nedej Bože – zcela cizími lidmi. Určitou výjimku tvoří „veselé“ příhody vyprávěné mezi kamarády, které sice nakonec dobře skončily, ale když byly aktuální (rozumějte akutní), člověku hrajícímu v nich hlavní roli do zpěvu rozhodně nebylo. Čas takovým vzpomínkám sice milosrdně obrousí hrany a zpětně už se tomu, kdy „to“ někdo málem nestihl nebo v jaké situaci jí/ho „to“ zastihlo, smějeme. Nicméně ponechme teď legraci stranou.
Už od malička jsem při návštěvě toalety zažíval trápení. Bylo to v osmdesátých letech asi způsobeno hlavně nekvalitním toaletním papírem. Očista po vykonání velké potřeby pro mě znamenala poměrně bolestivý zážitek. Tyhle komplikace mě provázely opravdu hodně dlouho. Prakticky až do doby, kdy jsem u příbuzných v Rakousku dávno po revoluci na záchodě viděl krabičku s vlhčeným toaletním papírem. Zážitek oproti tomu klasickému byl opravdu nesrovnatelný. Zjistil jsem, že něco podobného je k dostání i u nás. Od té doby se ze mě stal pravidelný zákazník nakupující stále dokola jednu a tu samou značku. Zvyk je zkrátka železná košile. Jen jednou jsem na zkoušku v supermarketu koupil jiný (levnější) typ, ale vůbec mi nevyhovoval.
Co mi na vlhčeném toaletním papíru přišlo nejlepší? Většinou (až na výjimky v případě výraznějších zažívacích obtíží) výborně řešil problémy s bolestivostí mé intimní očisty. Navíc vlhčené toaletní papíry z povahy věci očistí lépe než suchý toaletní papír, byť by byl sebejemnější. To vše mi bohatě vynahrazovalo fakt, že lepší papír prostě stojí víc.
Obecní zákaz vystavil vlhčenému papíru stopku
Jenomže pak přišla pomyslná studená sprcha. V obecních novinách se objevil zákaz používání vlhčených toaletních papírů, protože prý ucpávají filtry v čistírně odpadních vod. To pak způsobuje vážné problémy, musí se to draze opravovat a tak dále, a tak podobně (odhlédnuto od toho, že je to jistě nepříjemná práce). Evidentně jsem tedy v naší obci nebyl sám, kdo vlhčené papíry používal. Moje spotřeba určitě nebyla tak velká, aby způsobila problém takového rozsahu. Možná, že kdyby jich lidé nesplachovali tolik, problém by byl menší a lépe řešitelný. Ale to už jsou jen teoretické úvahy. Myslím si, že i kdyby se po tom pátralo, nikdo by nezjistil, že ten a ten kousek papíru pochází z té a té domácnosti. Protože ale nejsem člověk, který by chtěl působit problémy ostatním, vlhčený papír jsem v souladu s nařízením přestal používat.
Takže jsem byl v podstatě zase na počátku a cítil jsem se skoro jako ve středověku. Neměl jsem z toho pražádnou radost. Problémy se vrátily ve stejné a možná ještě horší míře než dřív. Říká se, že nouze naučila Dalibora housti. A tak jsem i já musel začít hledat jiné řešení, protože vidět pravidelně krev na toaletním papíru zkrátka nebyla alternativa, se kterou jsem se hodlal smířit.
Nezbylo než vyzkoušet tu keramickou mísu
A právě v tu dobu jsem začal věnovat víc pozornosti té „divné keramické míse,“ kterou máme v práci na klasické toalety. Ano, řeč je o klasickém bidetu. Dřív by mě ani ve snu nenapadlo jej použít. Měl jsem zafixováno, že z bidetové baterie teče jen studená voda (první chyba) a že sezení na holé keramice je něco podobného, jako sedět v mraze na sněhu (další mylná domněnka). Ani jedno z toho totiž není pravda.
Keramický bidet jsem vyzkoušel. A výsledek mě velmi příjemně překvapil. Teplá voda očistí intimní partie ještě výrazně lépe než vlhčený ubrousek, který má jen pokojovou teplotu. Očista navíc probíhá prakticky bezkontaktně. Všechnu potřebnou práci totiž zajistí proud vody. Jediné, co je třeba udělat, je osušit se. To už zvládne i běžný toaletní papír. Tím také jednoduše provedete kontrolu, že „vše je opravdu v pořádku“ – jistě rozumíte, jak to myslím. Výsledek? Z použití bidetu se pro mě stala samozřejmost po každé návštěvě WC a vykonání velké potřeby. Jenomže, jak už jsem se zmínil, bidet jsem mohl používat jen v kanceláři, protože doma jsme nic takového neměli. Jednak na bidet v koupelně nebylo místo, a i kdyby bylo, do rekonstrukce – byť jen částečné – by se nám moc pouštět nechtělo. Navíc jsme se i chtěli časem stěhovat. Takže v práci vše OK, ale doma problém…
Co když existuje ještě něco lepšího?
Pak jsme jednou byli na návštěvě u přátel, kteří měli na toaletě zvláštní sedátko na dálkové ovládání s displejem, celou řadu tlačítek a vypadalo skoro jako nějaká kosmická technologie. Samozřejmě jsem na to zavedl řeč. Stručně a jednoduše – bylo to bidetové sedátko. Byl bych jej rád vyzkoušel, ale styděl jsem se. Zdálo mi trochu hloupé jít u kamarádů na toaletu s tím, že všichni budou vědět, že jdu zkoušet bidet. Bál jsem se, že to všichni uslyší, že se to bude složitě ovládat, abych to nerozbil apod. Zkrátím to. K vyzkoušení jsem se sice odhodlal, ale až za poměrně dlouhou dobu, po několika dalších návštěvách. Zpětně to vidím jako svou velkou chybu, protože elektronický bidet jsem měl vyzkoušet hned jak to šlo. Tohle zařízení zkrátka a jednoduše bylo přesně tím, co vyřešilo mé problémy. A to nejlepší: bez jakéhokoli přestavování koupelny se dalo sedátko namontovat i na naše WC. Stačilo jen propojit hadičkou přívod vody z ventilu, zapojit sedátko do elektřiny a mohli jsme ho začít používat.
Na elektronický bidet rozhodně nedám dopustit
V životě každého se čas od času objeví věci, na které nedáme dopustit a dost nám přirostou k srdci. Pro někoho to může být nová televize, pro jiného sušička na prádlo, skvělý telefon nebo dokonce jen nějaká maličkost. Pro mě osobně je to (elektronický) bidet. Stál nás nějakých 11 tisíc korun (tedy asi jako trochu lepší pračka), ale pro mě je k nezaplacení. Zkrátka a jednoduše: jít na záchod už neznamená bolestivý zážitek. Nejen díky tomu vynaložených peněz rozhodně nelituji. Kromě základní funkce – omytí intimních partií – má tohle zařízení celou řadu dalších funkcí. Jen namátkou: vyhřívané sedátko, nastavitelné intenzity a teploty proudů, speciální spršku pro ženy, fén s nastavitelnou teplotou vzduchu, automatické čištění trysek nebo dálkové ovládání. Mrzí mě jen jedna věc: že jsem si tohle zařízení nepořídil dřív.
Poznámka: Propojení na další obsah webu bylo redakčně doplněno se souhlasem autora.