Výlet do historie záchodů od starověku po současnost

Jeden z nejdůležitějších vynálezů v historii lidstva

Říká se, že čistota je půl zdraví. Pro nás Evropany je splachovací záchod zcela běžné vybavení domácnosti, nad jehož přítomností v bytech, kancelářích, veřejných prostorách a dokonce v dopravních prostředcích se nijak nepozastavujeme.

Věděli jste ale, že 2,4 miliardy (!) lidí na světě nemá k vyhovujícímu záchodu přístup a skoro miliarda lidí musí svou potřebu vykonávat „v plenéru“, tedy venku (v lese, v křoví, do vody)? Jinými slovy: stovky tisíc lidí, včetně dětí, umírají každý rok zcela zbytečně jen kvůli špatným hygienickým podmínkám, které připomínají středověk.

Je to totiž právě splachovací záchod napojený na kanalizaci, co zásadním způsobem snižuje výskyt cholery, tyfu a jiných vysoce nakažlivých nemocí. Proto je rozšíření záchodů z historického pohledu hodnoceno podobně jako vynález antibiotik či preventivní očkování. Máloco ovlivnilo kvalitu lidského života tak jako keramická mísa se zásobníkem vody.

Kde měli nejstarší záchody na světě?

Vraťme se ale na úplný začátek. Nejstarší známé toalety sloužily lidem téměř před 5000 lety v severním Skotsku v okolí známého naleziště Skara Brae. O tom, jak správně vykonávat potřebu, se z praktických důvodů dokonce zmiňuje už i Druhá kniha Mojžíšova – jedna z nejstarších částí Bible. Nicméně návod to je poměrně prostý. Zní asi takto: před vykonáním velké potřeby za táborem si s sebou nezapomeň vzít kolík, udělej tam v zemi jamku a vše a pak po sobě nezapomeň všechno zahrabat.

Podívejme se ale ještě dál na východ. Již kolem roku 2300 před naším letopočtem měli v indickém městě Mohendžodáro funkční kanalizaci. Záchody byly tehdy vymyšleny chytře: exkrementy padaly přímo do stoky, v níž tekla voda. Ta s sebou vše odnesla do řeky. Indové však ve starověku nebyli s poměrně elegantním řešením problému „kam s tím odpadem“ sami.

Také v Egyptě používali kanalizaci s protékající vodou. A kolem roku 0 vynalezli splachovací záchod Číňané. Ale zpět k nám do Evropy. Nemůžeme nezmínit slavný Řím. Římané totiž byli proslulí svým smyslem pro detail a organizačními schopnostmi. Proto nepřekvapí, že pod věčným městem vedla důmyslně postavená stoka, která se jmenovala Cloaca Maxima. Tento promyšlený kanalizační systém odváděl splašky z celého města.

Římané přišli i s významnou inovací. Vybudovali ve městě síť záchodků pro nejširší veřejnost. V době největšího rozkvětu jich bylo asi 150 a nesloužily pouze k vykonání potřeby. Lidé, kteří je používali, na záchodcích i debatovali (nejen o politice). Viděli totiž jeden na druhého, protože místnost měla pouze stěny, které zabraňovaly pohledu dovnitř. Z počátku bylo použití římského veřejného WC zdarma. Pozdější zpoplatnění této služby (měli vynést nějaké peníze císaři) vedlo k bouřlivým protestům. Ty se projevovaly jak verbálně, tak fyzicky – to když nespokojenci vykonávali na truc velkou potřebu přímo na ulici.

Nepřekvapí, že středověk byl dobou temna

S rozpadem Říma a nástupem středověku došlo k obecnému úpadku civilizace. Problémy se nevyhnuly ani oblasti osobní hygieny. Doba výrazně zhrubla. Tytam byly kultivované veřejné záchodky, kanalizace i technologie, které dříve tak dobře sloužily. Ulice byly neuvěřitelně špinavé, protože všichni vylévali a vyhazovali obsah svých nočníků (ve starém Řecku takovým nádobám říkali amida) přímo na ulici. Městy se proto nesl neuvěřitelný zápach. Dnešní rozhodování „bidet nebo toaletní papír?“ by tenkrát patřilo zcela do říše snů.

Na dlouhou dobu asi jediným pokusem o změnu k lepšímu byl záchod, který pro své studenty postavil opat z města Svatý Havel kolem roku 820. Bohužel realita běžných lidí byla výrazně komplikovanější. Vykonávat potřebu se chodilo na hnojiště, za mez, do lesa a podobně. Hradní páni to ale měli o trochu jednodušší. Na stěnách nad hradními příkopy totiž vznikaly speciální „místnůstky“ (tzv. prevéty) s otvory směrem dolů. Co bylo padajícím obsahem, jistě není třeba specifikovat.

Obrat k lepšímu přinesl splachovací záchod

Vlaštovkou, která ohlásila systémové změny k lepšímu, bylo například nařízení platné v Normandii od roku 1519. To vyžadovalo napojení nových domů na kanalizaci. A konečně v roce 1597 Angličan John Harrington vynalezl moderní splachovací záchod. O téměř 200 let později k němu Alexander Cummings přidal i technologii, kterou dnes známe jako sifon. Ta zamezuje průniku zápachu z kanalizace do interiéru domu. Vskutku šikovná vychytávka! Ve většině měst a vsí ale byla situace stále neutěšená. Výmluvné je pražské nařízení z roku 1610: „Zakazuje se, aby vody smradlavé z oken vylévány a nečistoty házeny byly.“ Zkrátka žádný med.

Opravdu velké změny přišly až ve druhé polovině 19. století, kdy se v Evropě systematicky začínají budovat obecní kanalizace a také veřejné záchody. Přesto však ještě dlouho do 20. století bylo i u nás běžné, že záchod na pavlači bytového domu sdílelo i 20 a více lidí – a suchý záchod na venkově u babiček si pravděpodobně pamatuje i řada z nás.

Současnost nabízí netušený komfort každému

Žijeme v úžasné době, i když si to často neuvědomujeme. I zcela běžná česká rodina si může dopřát to, o čem se v minulosti nezdálo ani panovníkům těch nejmocnějších říší – císařům a králům. Ale to vůbec není všechno, protože technický pokrok je patrný i v odvětví intimní hygieny.

Běžná záchodová mísa ve vaší domácnosti se může jako mávnutím kouzelného proutku proměnit k nepoznání a nabídnout výhody, o nichž možná ani nevíte, že existují. Které to jsou? Třeba šetrné opláchnutí intimních partií teplou vodou, příjemné osušení proudem vzduchu, uložení oblíbeného programu do paměti, ovládání mobilním telefonem a tak by šlo pokračovat hodně dlouho.

Stačí si jen pořídit bidetové sedátko. Pokud stavíte nebo rekonstruujete, můžete rovnou sáhnout po elektronickém bidetu (říká se mu také sprchová toaleta). Jste-li spíše příznivci jednodušších řešení, poohlédněte se po klasickém keramickém bidetu, nezklame vás.

A co přinese budoucnost?

Začínali jsme zmínkou o obrovském významu záchodů pro lidskou civilizaci, a nakonec se k ní ještě krátce vrátíme. Věděli jste, že dokonce existuje i WTO – World Toilet Organization, která má za cíl, aby co nejvíce lidí na světě mělo přístup k záchodu? Obrovský kus práce odvádí v této oblasti i Nadace Billa a Melindy Gatesových. Ta se snaží o co největší rozšíření bezvodých toalet v zemích třetího světa. Právě tam je totiž pomoci nejvíc zapotřebí.