Od dětství jsem rád sportoval. Věnoval jsem se hlavně vytrvalostnímu běhu. Už jako dítě jsem jezdil po různých závodech. Vybavení, které jsme tenkrát měli k dispozici, se s tím dnešním naprosto nedá srovnat. Ať jde o kvalitu bot nebo oblečení – třeba o funkčním sportovním prádle jsme si mohli nechat jenom zdát. A taková dnešní samozřejmost jako jsou chytré hodinky neexistovala vůbec. Nicméně pohyb mě zkrátka bavil, a to mi zůstalo až dodnes, kdy už důchod pomalu klepe na dveře. Není to však tak dlouho, co jsem si na nějakou dobu na sportování mohl leda nechat zajít chuť.

Začalo to postupně

Vystudoval jsem architekturu, takže celý svůj pracovní život trávím převážně v kanceláři za psacím stolem při navrhování budov nebo na schůzkách s klienty. To znamená hodně sezení (a taky vypité kávy) jak v kanceláři, tak spoustu času stráveného v autě na cestách. Právě v tomhle mi sport pomáhal narušit sedavý stereotyp. Člověk si zkrátka nutně potřebuje vyčistit hlavu a hýbat se. Díky tomu pak i přichází spousta nových nápadů, které „od stolu“ nevymyslím.

Běhání jsem si chtěl zpestřit ještě něčím jiným. Protože nejsem moc kolektivní typ, volba padla na horské kolo. Ročně jsem sám nebo i se synem, když byl na střední škole, najezdil klidně i několik tisíc kilometrů. Postupně jsem ale začal zaznamenávat bolest v oblasti konečníku a konce tlustého střeva. Nevěnoval jsem tomu větší pozornost, protože jsem nechtěl být „hypochondr“. Potíže se ale začaly zhoršovat a na toaletním papíru se občas po vykonání potřeby začala objevovat krev. Musel jsem si proto kupovat jemnější toaletní papír, pak i vlhčené ubrousky. Došlo to až do stavu, když jsem se vysloveně bál situací, kdy budu muset použít záchod mimo domov nebo kancelář, protože tam nebudou mít ubrousky, které jsem nutně potřeboval.

Bolesti mě na dva dny vyřadily ze hry

Bolesti nepolevovaly, spíš naopak. Jednou to bylo tak hrozné, že jsem v podstatě dva dny nemohl ani sedět. Překvapilo mě, jak rychle se můj stav zhoršil. Bál jsem se, že může jít o rakovinu tlustého střeva. Proto jsem se rozhodl navštívit lékaře. Diagnóza byla jednoznačná – hemoroidy. To, že jde o v populaci velmi rozšířenou zdravotní komplikaci, mi moc útěchy nepřineslo, ale že nejde o rakovinu pro mě znamenalo obrovskou úlevu.

Příčinou hemoroidů bylo dle lékaře mé sedavé zaměstnání. Množství pohybu mimo kancelář tedy evidentně nestačilo. Jedním z doporučení bylo i omezit konzumaci mé oblíbené kávy a bohužel v podstatě i „zákaz“ jízdy na kole. Dostal jsem také speciální čípky a termín další návštěvy proktologické ambulance. Všechna doporučení jsem poctivě dodržoval, ale můj stav se bohužel vůbec nelepšil, spíš právě naopak. Palčivá bolest v konečníku se dostavovala čím dál častěji. Také intimní hygiena po použití WC se stala mimořádně složitou. Ani vlhčené ubrousky už mé problémy neřešily. Další návštěva lékaře pak vyústila v rezervaci termínu na chirurgický zákrok pro odstranění hemoroidů. Po provedení zákroku jsem doma ležel dva dny v posteli, tak moc to bolelo.

Mimořádně komplikovaná hygiena po použití WC

Začal jsem také intenzivně řešit, jak se zbavit potíží po použití toalety. Můj lékař mi řekl, že by mi ve věci intimní hygieny mohl pomoci bidet nebo bidetová sprška. O tom jsem předtím nikdy neuvažoval, ale zdravotní problémy mě k tomu doslova dohnaly. Moc nadějí jsem do pořízení bidetu nevkládal, protože v koupelně ani WC na nemáme žádné volné místo. Navíc představa, že bych si konečník omýval studenou vodou ze spršky, mě vůbec nelákala. Přesto jsem si sedl k počítači a zkoumal, jaké jsou možnosti. Myslel jsem si, že bidet je pouze keramická mísa s vodovodní baterií, o bidetové spršce jsem slyšel poprvé. Proto mě opravdu překvapilo, když jsem zjistil, kolik modelů a typů bidetů je na trhu k dispozici.

Netušil jsem, že existují i samostatná bidetová sedátka, které se namontují místo běžného sedátka na keramickou WC mísu. Obava, že na bidet nebude v koupelně dost místa, byla tím pádem pryč. Jediné, co sedátko potřebovalo, byl přívod studené vody (kterou pak samo ohřívá) a elektrickou zásuvku, což u nás bylo bez problémů. Koupil jsem model Sapho Blooming. Přestože jde o jeden ze základních modelů, splňoval úplně všechno, v co jsem doufal, a ještě dokonce přidal i něco navíc. Mimořádně důležitá pro mě byla jeho hlavní funkce – omytí konečníku po vykonání „velké potřeby“. Proud vody je příjemně teplý, protože bidet ji sám ohřívá. Nevěřil jsem, že to tak bude, ale opravdu není vůbec nutné použít toaletní papír, a to ani pro osušení. Bidet má totiž zabudovaný i fén.

Zlepšení o 99 % díky elektronickému bidetu

Mé potíže s intimní hygienou na WC se díky bidetu výrazně zlepšily o 99 %, prakticky zmizely. Hemoroidy jako takové mě však neopustily. Návštěva chirurgické ambulance mě čekala ještě 4x a musel jsem dokonce změnit lékaře. Ukázalo se, že již na počátku by bývala lepší větší operace v nemocnici. Takhle jsme ji pouze odkládali. Musel jsem tedy na hospitalizaci a podstoupil jsem rozsáhlejší chirurgický zákrok.

Asi týden jsem se z něj dával dohromady, ale potíže se postupně zlepšily až do té míry, že dnes, s odstupem několika měsíců, si již zase mohu dát svou oblíbenou kávu (ačkoli ne v takových dávkách jako dřív) a dokonce jsem opět začal jezdit na kole. Za elektronické bidetové sedátko jsem sice zaplatil podobné peníze jako za novou pračku, ale těch peněz rozhodně nelituji. Komfort na WC je oproti dřívějšku naprosto nesrovnatelný. Když dám na váhy, kolik bidet stál a jak moc mi pomohl, klidně bych si připlatil i ještě něco navíc.

Poznámka: Propojení na další obsah webu bylo redakčně doplněno se souhlasem autora.

Když použití toaletního papíru bolí už od dětství

Jít na záchod je pro každého člověka velmi intimní záležitost. O těchto věcech se většinou nemluví ani s nejbližšími přáteli, natož pak se známými nebo – nedej Bože – zcela cizími lidmi. Určitou výjimku tvoří „veselé“ příhody vyprávěné mezi kamarády, které sice nakonec dobře skončily, ale když byly aktuální (rozumějte akutní), člověku hrajícímu v nich hlavní roli do zpěvu rozhodně nebylo. Čas takovým vzpomínkám sice milosrdně obrousí hrany a zpětně už se tomu, kdy „to“ někdo málem nestihl nebo v jaké situaci jí/ho „to“ zastihlo, smějeme. Nicméně ponechme teď legraci stranou.

Už od malička jsem při návštěvě toalety zažíval trápení. Bylo to v osmdesátých letech asi způsobeno hlavně nekvalitním toaletním papírem. Očista po vykonání velké potřeby pro mě znamenala poměrně bolestivý zážitek. Tyhle komplikace mě provázely opravdu hodně dlouho. Prakticky až do doby, kdy jsem u příbuzných v Rakousku dávno po revoluci na záchodě viděl krabičku s vlhčeným toaletním papírem. Zážitek oproti tomu klasickému byl opravdu nesrovnatelný. Zjistil jsem, že něco podobného je k dostání i u nás. Od té doby se ze mě stal pravidelný zákazník nakupující stále dokola jednu a tu samou značku. Zvyk je zkrátka železná košile. Jen jednou jsem na zkoušku v supermarketu koupil jiný (levnější) typ, ale vůbec mi nevyhovoval.

Co mi na vlhčeném toaletním papíru přišlo nejlepší? Většinou (až na výjimky v případě výraznějších zažívacích obtíží) výborně řešil problémy s bolestivostí mé intimní očisty. Navíc vlhčené toaletní papíry z povahy věci očistí lépe než suchý toaletní papír, byť by byl sebejemnější. To vše mi bohatě vynahrazovalo fakt, že lepší papír prostě stojí víc.

Obecní zákaz vystavil vlhčenému papíru stopku

Jenomže pak přišla pomyslná studená sprcha. V obecních novinách se objevil zákaz používání vlhčených toaletních papírů, protože prý ucpávají filtry v čistírně odpadních vod. To pak způsobuje vážné problémy, musí se to draze opravovat a tak dále, a tak podobně (odhlédnuto od toho, že je to jistě nepříjemná práce). Evidentně jsem tedy v naší obci nebyl sám, kdo vlhčené papíry používal. Moje spotřeba určitě nebyla tak velká, aby způsobila problém takového rozsahu. Možná, že kdyby jich lidé nesplachovali tolik, problém by byl menší a lépe řešitelný. Ale to už jsou jen teoretické úvahy. Myslím si, že i kdyby se po tom pátralo, nikdo by nezjistil, že ten a ten kousek papíru pochází z té a té domácnosti. Protože ale nejsem člověk, který by chtěl působit problémy ostatním, vlhčený papír jsem v souladu s nařízením přestal používat.

Takže jsem byl v podstatě zase na počátku a cítil jsem se skoro jako ve středověku. Neměl jsem z toho pražádnou radost. Problémy se vrátily ve stejné a možná ještě horší míře než dřív. Říká se, že nouze naučila Dalibora housti. A tak jsem i já musel začít hledat jiné řešení, protože vidět pravidelně krev na toaletním papíru zkrátka nebyla alternativa, se kterou jsem se hodlal smířit.

Nezbylo než vyzkoušet tu keramickou mísu

A právě v tu dobu jsem začal věnovat víc pozornosti té „divné keramické míse,“ kterou máme v práci na klasické toalety. Ano, řeč je o klasickém bidetu. Dřív by mě ani ve snu nenapadlo jej použít. Měl jsem zafixováno, že z bidetové baterie teče jen studená voda (první chyba) a že sezení na holé keramice je něco podobného, jako sedět v mraze na sněhu (další mylná domněnka). Ani jedno z toho totiž není pravda.

Keramický bidet jsem vyzkoušel. A výsledek mě velmi příjemně překvapil. Teplá voda očistí intimní partie ještě výrazně lépe než vlhčený ubrousek, který má jen pokojovou teplotu. Očista navíc probíhá prakticky bezkontaktně. Všechnu potřebnou práci totiž zajistí proud vody. Jediné, co je třeba udělat, je osušit se. To už zvládne i běžný toaletní papír. Tím také jednoduše provedete kontrolu, že „vše je opravdu v pořádku“ – jistě rozumíte, jak to myslím. Výsledek? Z použití bidetu se pro mě stala samozřejmost po každé návštěvě WC a vykonání velké potřeby. Jenomže, jak už jsem se zmínil, bidet jsem mohl používat jen v kanceláři, protože doma jsme nic takového neměli. Jednak na bidet v koupelně nebylo místo, a i kdyby bylo, do rekonstrukce – byť jen částečné – by se nám moc pouštět nechtělo. Navíc jsme se i chtěli časem stěhovat. Takže v práci vše OK, ale doma problém…

Co když existuje ještě něco lepšího?

Pak jsme jednou byli na návštěvě u přátel, kteří měli na toaletě zvláštní sedátko na dálkové ovládání s displejem, celou řadu tlačítek a vypadalo skoro jako nějaká kosmická technologie. Samozřejmě jsem na to zavedl řeč. Stručně a jednoduše – bylo to bidetové sedátko. Byl bych jej rád vyzkoušel, ale styděl jsem se. Zdálo mi trochu hloupé jít u kamarádů na toaletu s tím, že všichni budou vědět, že jdu zkoušet bidet. Bál jsem se, že to všichni uslyší, že se to bude složitě ovládat, abych to nerozbil apod. Zkrátím to. K vyzkoušení jsem se sice odhodlal, ale až za poměrně dlouhou dobu, po několika dalších návštěvách. Zpětně to vidím jako svou velkou chybu, protože elektronický bidet jsem měl vyzkoušet hned jak to šlo. Tohle zařízení zkrátka a jednoduše bylo přesně tím, co vyřešilo mé problémy. A to nejlepší: bez jakéhokoli přestavování koupelny se dalo sedátko namontovat i na naše WC. Stačilo jen propojit hadičkou přívod vody z ventilu, zapojit sedátko do elektřiny a mohli jsme ho začít používat.

Na elektronický bidet rozhodně nedám dopustit

V životě každého se čas od času objeví věci, na které nedáme dopustit a dost nám přirostou k srdci. Pro někoho to může být nová televize, pro jiného sušička na prádlo, skvělý telefon nebo dokonce jen nějaká maličkost. Pro mě osobně je to (elektronický) bidet. Stál nás nějakých 11 tisíc korun (tedy asi jako trochu lepší pračka), ale pro mě je k nezaplacení. Zkrátka a jednoduše: jít na záchod už neznamená bolestivý zážitek. Nejen díky tomu vynaložených peněz rozhodně nelituji. Kromě základní funkce – omytí intimních partií – má tohle zařízení celou řadu dalších funkcí. Jen namátkou: vyhřívané sedátko, nastavitelné intenzity a teploty proudů, speciální spršku pro ženy, fén s nastavitelnou teplotou vzduchu, automatické čištění trysek nebo dálkové ovládání. Mrzí mě jen jedna věc: že jsem si tohle zařízení nepořídil dřív.

Poznámka: Propojení na další obsah webu bylo redakčně doplněno se souhlasem autora.